Kronika

31.5. 1902 – 31.5. 2002

Předmluva

Tato publikace vznikla z prosté snahy zaznamenat vzpomínky na organizaci, které je 100 let a kde prožili minimálně tři generace včelařů své radosti a starosti kolem svých včeliček.

Popud k zaznamenání vznikl po vyslechnutí báječného příspěvku včelaře přítele Františka Jiráta, dlouholetého to člena a funkcionáře základní organizace v Kolíně. Jeho vzpomínky jsou podpořeny kronikou organizace, která by si však sama zasloužila být publikována snad celá.

Další, kdo krásně zavzpomínal, jak šel život za posledních 55 let, byl dlouholetý člen a funkcionář organizace, výborný včelař přítel Jaroslav Kučera. Jeho příspěvek k nám hovořil s náhledem a s odstupem let o našich předcích, jací byli, jak se chovali a co pro spolek udělali.

Publikace si netvoří nárok na chronologický a ani vyčerpávající přehled o činnosti spolku, ale je jen snahou slovem a obrazem zachytit prchavé vzpomínky na naše předky, na dění v naší organizaci za uvedených 100 let. Publikace je doplněna o zachované snímky některých včelařů i s jejich úly a včelíny.

Sami zároveň posuďte, jak se změnila doba, způsob včelaření, vybavení včelařů. Porovnejte, jak se změnil přístup členů ke spolkové činnosti. Jak se změnily dobou úly a jejich technické vybavení. Porovnejte však i nemocnost včel. Je ale také pravda, že dříve nemocí nebylo tolik a včelstvo nevyžadovalo tolik léčiv. Nebo porovnejte třeba i zisky medu, kdy vyšlechtěním nových druhů matek se změnila výtěžnost a s tím spojené dnešní špičkové zisky medu mezi 80 – 90 kg, které připadaly dříve našim předkům jako nereálná utopie.

Nyní se však již ponořte do vzpomínek a přeji Vám dobrý zážitek a hezké vzpomínání.



Kolín září 2002
Ze záznamů zapsal a grafickou úpravu provedl
Ing. Arch. Nezmeškal Vladimír, jednatel ZO Kolín


Příspěvek přítele Františka Jiráta

Vážení přátelé,
připomínáme si sté výročí založení „Včelařského spolku okresu Kolínského“, dnes nazývaného „ Základní organizace ČSV Kolín“.

První zmínka pro zřízení včelařského spolku okresu kolínského se objevuje již roku 1886. Tehdy Hospodářsko-průmyslová Jednota v Kolíně pečovala již delší dobu před tímto rokem na povznesení včelařství v naší krajině. Za zmínku a pochvalu stojí, připomene-li si, že Jednota pořádala v Kolíně roku 1870 včelařskou výstavu, hojně obeslanou.

Když někteří včelaři svolali do Svojšic poradní schůzi za účelem zřízení včelařského spolku pro toto místo a okolí, zasáhla jmenovaná Jednota v Kolíně a pozvala delegáty navrhovaného spolku svojšického na společnou schůzi do Kolína na den 2. května 1886. Pozvala též k účasti výborného včelařského odborníka pana Adolfa Hájka, notáře z Kolína, spoléhajíc na jeho radu. Ten se rozhodl ve stanovenou dobu se zúčastnit a vysvětlit chvályhodnou snahu Hospodářské Jednoty v Kolíně a poukázal též na hmotný a mravní užitek od včel. Dále zdůraznil ušlechtilou snahu včelařů ze Svojšic a připojil se k názoru Jednoty, „že by drobením sil v malých spolcích se neprospělo, neboť často by nebylo schopných funkcionářů a aby se sdružili v jeden celek“. Ke zřízení samostatného včelařského spolku tehdy ještě nedošlo.

Někteří vynikající včelaři našeho okresu se nespokojili s tímto širším spolkovým rámcem a stali se členy Českého včelařského spolku v Chrudimi, později i členy Zemského ústředního spolku včelařů v Praze. Když včelařství nacházelo více obliby, pomýšlelo se vážně na zřízení spolku v okrese kolínském. O zřízení spolku přičiňovali se učitelé Jaromír Pacholík ze Tří Dvorů a Karel Kratochvíl z Libodřic. Jejich časté styky a společné debaty o včele vyúsťovaly v myšlenku zřízení včelařského spolku a svůj záměr přednesli na učitelské okresní konferenci v roce 1901.

Jaromír Pacholík se ujal na schůzi slova, stručně hovořil o ušlechtilé včele, o přímém i nepřímém užitku ze včelaření a vyzval kolegy včelaře k přípravám na ustavující schůzi v okrese kolínském. Karel Kratochvíl jako organizátor a předseda již dříve zřízeného včelařského spolku v okrese kouřimském, promluvil o organizaci. Činnost obou těchto učitelů byla horlivě podporována okresním školním inspektorem panem Libickým, což bylo od něho taktické, neboť všichni učitelé včelaři s chutí se zúčastnili přípravných prací na zakládání spolku. Spolkové stanovy byly zpracovány dle zásad přijatých Zemským ústředním spolkem v Praze a tento mladý spolek v okrese kolínském zahájil svou činnost ustavující valnou hromadou dne 31. května 1902 v restauraci „ Zdeňkově“ na Horním ostrově (u starého mostu) v Kolíně.

Ve volbě byli tehdy zvoleni :
– předsedou : Jaromír Pacholík, řídící učitel ze Tří Dvorů
– místopředsedou : Jan Chlupáč, páter – farář z Ovčár,
– jednatelem : Josef Wisinger, učitel ze Tří Dvorů,
– pokladníkem : Bohumil Holman, učitel z Konárovic,
– revizoři účtů : František Čvančara, řídící učitel z Ovčár, Č. Patrný, řídící učitel z Býchor,
– členy výboru : Adolf Hodina, nadlesní z Ovčár, Růžena Jonášová, obvodní učitelka z Kolína, Josef Žilka, řídící učitel z Nebovid.

Na hojně navštívené schůzi přednesl Karel Kratochvíl přednášku „Úkoly včelařského spolku“. Na ustavující schůzi roku 1902 bylo přihlášeno 58 včelařů, z toho 20 učitelů, 19 úředníků, 4 řemeslníci a živnostníci, 3 duchovní a 12 zemědělců. Z toho je vidět, že učitelé měli hlavní zásluhu na vybudování spolku a byli v něm také nejvíce zastoupeni.

V roce 1910 byl pořádán v budově chlapecké školy v Kolíně – Zálabí třídenní kurs „pěstitelé včel“. Během I. světové války byla činnost spolku silně omezena.

V červnu 1926 konal se v Kolíně čtyřdenní chovatelský kurs matek. Teoreticky i prakticky přednášel docent Jan Forst z Příbrami. Kurs tento byl taktickou předehrou ku samostatnému chovu matek na vlastním včelíně a také hlavně na budoucí plemenné a oplozovací stanici v Konárovicích.

Členský příspěvek na počátku trvání spolku byl velmi nízký: 3 – 6 – 10 – 12 a 25 Kč. Zvyšování příspěvku zavinily hlavně válečné poměry 1. světové války. Prostředky vzniklé pouze z úspor příspěvků členů by těžko dostačovaly spolkovým úkolům, kdyby nebylo štědrých dárců. Přední místo mezi dárci měla okresní správní komise v Kolíně, která chápala národohospodářský význam včelaření.

Po válce v roce 1924 se včelařský spolek přihlásil při prováděné pozemkové reformě na panství konárovickém, jehož vlastníkem byl Edivín Eisler, o vhodný pozemek pro zřízení včelařské stanice v Konárovicích. Pozemkový úřad přidělil spolku parcelu č. 291/1 o výměře 1,13 ha za 3.590 Kč. Než byla dostavěna budova pro včelařskou stanici, byla parcela prozatím pronajata. Že toto místo bylo určeno jako nejvhodnější, dosvědčuje i usnesení výboru z 25. března 1904. Tehdy byl pověřen František Váňa nadzahradník z Konárovic, aby v těchto místech zřídil plemennou stanici. K zakoupenému pozemku téměř sahal rybník bez ryb, jehož dno i blízké okolí tvořila silná vrstva rašeliny. Pouhý osev medodárných a pylodárných rostlin, neměl pro rozsáhlý obvod kolínského spolku význam, proto vznikla myšlenka, postaviti tam budovu, v níž by byla spolková místnost pro přednášky a besedy.

Budova by se stala styčným místem včelařů z okolí a vhodným místem pro oplozovací včelařskou stanici. K uskutečnění však byl potřebný kapitál, který spolek však neměl. Naopak, při nastoupení tohoto budovatelského výboru, převzal z pozůstalosti dřívější pasiva několika tisíc Kč u ústředního svazu v Praze. Proto se snažil drobnými úsporami střádati. Aby se ušetřilo na poštovném, školní děti ochotně roznášely oběžníky, které často namáhavě byly rozmnožovány. Bylo sondováno u okresního zastupitelstva, ředitelů peněžních ústavů, ministerstva zemědělství o možnost peněžního příspěvku. Byl zhotoven reklamní model včelařské stanice – plán zhotovil zdarma stavitel Šauer. Byly nabízeny a prodávány cihly. Členstvo ochotně přijalo závazek zvýšené ceny cukru. V prvním nadšení byly upisovány i 1000 Kč podíly, které ovšem nestačily, aby kryly skutečnou potřebu stavebních nákladů. Proto rozhodnutím mimořádné valné hromady r. 1927 bylo od současného započetí stavby upuštěno, čímž však spolek ztratil přislíbený příspěvek od ministerstva zemědělství 20.000 Kč, které by byly splaceny v témž roce, polovinou při zahájení a polovinou při kolaudaci.

Bylo proto po důkladné finanční orientaci v příštím roku znovu žádáno a intervenováno u přítele ministerského rady, docenta Mudr. Antonína Schónfelda, přednosty VÚ včelařského, o znovu poskytnutí daru z ministerstva zemědělství, který byl obnosem ve výši 20.000 Kč a proplacen. Za zmínku stojí řešení obtíží při získání daru od okresního zastupitelstva. V této věci pomohl spolku předseda zemědělské rady, krajan poslanec Adolf Prokůpek.

Vedle těchto darů dostával spolek roční příspěvky od okresní Záložny, Spořitelny v Kolíně, jednorázové dary od včelařských spolků z Poděbrad, Kouřimi, Reifasenky z Lošánek a Starého Kolína. Zbytek stavebních nákladů byl uhrazen výpůjčkou ve výši 47.000 Kč u Okresní hospodářské záložny, které byly potom šlechetným porozuměním ředitele pana Kvíze uhrazeny formou daru. Vítězným cílem byla okolnost, že Včelařská stanice, budována jako památník desetiletého trvání samostatnosti československého státu, kdy příspěvku a daru nikdo neodepřel.

V r. 1927 byl v Praze „Všeslovanský sjezd včelařský“. Kolínský spolek vystavoval 200 kg medu v lahvích 1/2 kg a jednokilových. Jelikož výstavní výbor požadoval od vystavovatelů nejméně 5 kg medu, byl kolínský spolek největším vystavovatelem.

Dne 4 .listopadu 1928 zavlál červenomodrobílý prapor nad dokončeným dílem a včelařská stanice v Konárovicích byla slavnostně otevřena za početné přítomnosti vzácných hostů. O významu včelařství promluvil ministerský rada docent Mudr. Antonín Schónfeld, dále poslanec Adolf Prokůpek a ještě další hosté. Při zahájení i v závěru promluvil a poděkoval předseda Pavel Kratochvíl, nejvíce zasloužilý o postavení včelařské stanice.

Prezident zemský rada A. Prokůpek s výstavním výborem na krajské Výstavě hospodářského zvířectva v Kolíně 1930

Krajská Výstava hospodářského zvířectva v Kolíně 1930

Náplň stanice byla postupně doplňována. Do zasedací síně byl výhodně opatřen nábytek, v ozdobné skříni umístěna Prokůpkova včelařská knihovna, nazvaná po dárci. V této místnosti, v čestném koutku visí obrazy přátel, kteří se zasloužili o rozvinutí a podporu spolku. Na stole k prohlídce jsou alba: včelínů, sbírka čestných diplomů udělených in memoriam.

VAŠE BLAHORODÍ!
Víte jistě, že Váš spolek postavil na vlastním pozemku čk. 291/1 obce Konárovic budovu pro účele včelařské. Tato budova bude slavnostním způsobem předána jako památník 10letého trvání naší republiky v neděli dne 4. listopadu 1928 v 10 hodin dopoledne.
Výbor včelařského spolku ukládá Vám čestnou povinnost, které tentokráte nesmíte se vyhnouti, abyste se o půl 10. hodině dostavil i se svojí rodinou k tomuto slavnostnímu aktu. Omluviti se nelze. Přijďte nejméně se svojí manželkou.
K pohodlí účastníků bude od půl 9. hodiny dopolední v Kolíně u Grand Hotelu na náměstí za mírný poplatek k disposici autobus.
Pozváni jsou pp. poslanci, zástupci úřadů, hosté atd., a jest tudíž samozřejmé, že účast členstva musí býti úplná do jednoho člena, a proto oznamujeme Vám toto včas, abyste se dle toho mohl zaříditi.
Určitě na shledanou v neděli 4. listopadu 1928 v půl 10 hodin dopoledne u stavby neb na náměstí v Kolíně u Grand Hotelu v půl 9 hodin.
S přátelským včelařským pozdravem
VÝBOR VČELAŘSKÉHO SPOLKU V OKRESU KOLÍNSKÉM

Funkcionáři spolku nezapomínali na včelařské muzeum, snažili se vypátrat staré včelařské úly, různé nářadí, které mnohdy bylo ve starém haraburdí a toto bylo připomínáno členům jako povinnost sběrací. Vedle těchto předmětů zachránili včelaři k trvalé památce, cti a chloubě včelařů okresu kolínského, výstavní diplom uznání učitele Poříze ze Třech Dvorů, na výstavě v Kolíně z r. 1870, sedm diplomů a čestných uznání a jednu bronzovou medaili řídícího učitele Karla Kratochvíla z Libodřic. Včelařské muzeum bylo umístěno v přední místnosti, která k poctě sběratele u příležitosti padesáti let trvání spolku byla nazvána „Včelařské muzeum Pavla Kratochvíla“.

Otevření Včelařské stanice v Konárovicích 4.11.1928

Z počátku pro skromné finanční prostředky byl zřízen na stanici provizorní včelín z úlů uhřiněvských, ,,amerikánů“ a jiných soustav.

Brigáda na Včelíně v Konárovicích

Teprve v r. 1938 byl zřízen definitivní včelín. Na včelíně byly četné návštěvy. Příležitostně byl na stanici vítán docent Mudr. Antonín Schónfeld a jeho pomocník Dr. Jaroslav Svoboda, vynálezce léčiva pro včely zn. BEF. Dále předsedové ústředního svazu B. Vančura a zasloužilý člen Otakar Brener a různí učitelé včelařství, včelařské spolky a děti všech typů škol.

I porada je nutná, aby se dílo podařilo

Z tohoto přehledu je vidět úspěšnou historickou činnost včelařského spolku kolínského. Podává přehled o namáhavé, ale i úspěšné práci našich předchůdců, ukazuje na vykonané dílo, které my dnes nejsme pro nezájem stávajících včelařů schopni nejen důstojně udržovat, ale snad ani udržet.
Zaznamenáno dle příspěvku přítele Františka Jiráta z Ovčár.
Dále uvádíme několik dobových snímků z činnosti spolku.

Expozice Krajské výstavy hospodářského zvířectva v Kolíně 1930

Včelín v Konárovicích v den otevření 4.11.1928

Celkový pohled na areál Včelína v létě

Celkový pohled na areál Včelína v zimě

Kurs E. Neťukové v Kolíně v dubnu 1930

Zužitkovací kurs v Kolíně 1936 pod vedením Doc. B. Pavlíkové

III. a IV. Kurs medového pečení pod vedením Doc. B. Pavlíkové

Na „Hospodářské výstavě“ v Kolíně v roce 1953




Dějiny včelařského spolku v Kolíně očima přítele Jaroslava Kučery

Jestliže se naše včelařská organizace dožívá 100 let, mám tu čest být v této organizaci víc jak polovinu jejího života, to je 55 let. Téměř po celou dobu jsem členem výboru, z toho téměř 20 let ve funkci jednatele a 20 let ve funkci předsedy. Chtěl bych se proto jen stručně zmínit o tom, jak se včelařilo dříve a dnes, ale především vzpomenout na práci některých funkcionářů organizace.

Vzpomínky na přítele Pavla KRATOCHVÍLA – předsedu ZO

Než jsem v roce 1968 převzal funkci předsedy, zažil jsem 3 předsedy, z nichž dvěma jsem dělal jednatele. Určitě největším předsedou svou prací pro organizaci na věky se zapsal přítel Pavel KRATOCHVÍL.
Žádný z dalších předsedů nedokázal a asi ani v budoucnu nedokáže to, co dokázal on. Dá se říci, že všechen svůj čas věnoval práci pro včelařskou organizaci. Vybudoval ,, Včelařskou stanici“ v Konárovicích s bohatým muzeem, kde exponáty sháněl snad po celé republice. Nejpočetnějšími exponáty jsou včelařské kuřačky.

Výbor:
Fr. Bican, Fr. Husa, Fr. Dršata, M. Urbánková, P. Kratochvíl, K. Pětrovský, A. Hrdina, J. Strnad O. Semanský, J. Pelikán, J. Kochman, Fr. Martínek, Fr. Dvořáček, J. Špinka, O. Vinduška, G. Šťastný, Fr. Zedník, Jar. Vlach, J. Nykodém.

Získal několik hektarů pozemků, část byla třešňovka a část švestkovna. Všechny výpěstky, které byly v sadech vysázeny, získal zdarma. Jeho cíl byl ten, aby členové kolínské organizace nemuseli platit členské příspěvky, aby naopak z výtěžku hospodaření Včelařské stanice získávali určitou dividendu. Měl úžasný kontakt se členy organizace a především tím, že roznášel pravidelně vydávané oběžníky jak po Kolíně, tak i po některých vesnicích. Kontaktem se členy sledoval mimo jiné i ten účel, že jednotlivým členům zadal určité úkoly pro brigádu na stanici v Konárovicích, která se konala vždy první neděli v měsíci počínaje dubnem a konče říjnem. A tak jsem kupříkladu dostal za úkol vyzvednout si u něj mezistěny a donést je na stanici – sám by všechno nepobral.

Chodil na stanici do Konárovic vždy pěšky s manželkou a dcerou Věrou. Na stanici strávili vždy celý den a vraceli se až navečer. Jak jsem potom na stanici zjistil, stejný úkol s mezistěnami měli ku příkladu další dva členové. Jindy poručil přeházení kompostu, obílení kmenů švestek, případně jejich výsadbu. Zkrátka měl pro každého nějaký úkol. O jeho splnění vždy hezky poprosil a snad nikdo při pohledu do jeho krásně modrých očí nedokázal odmítnout. A tak bylo pravidlem, že na určené dny přicházeli včelaři pěšky či sjížděli se na kolech i z větších dálek jako kupříkladu ze Starého Kolína, Velimi, Ratboře, Křečhoře u Kolína ale i z jiných vesnic – Býchor, Ovčár, Pašinky a Polep. I když jsem příteli Kratochvílovi dělal jednatele, mnoho práce s jednatelstvím jsem neměl. Hlavně zápisy ze schůzí a snad nějaké drobnější úkoly. Sám zajišťoval jak došlou, tak i odesílanou poštu včetně pravidelných oběžníků. Když v krátkém čase mého působení u organizace viděl moje zapálení pro včelaření, prohlásil ve výboru : ,, z Jaroslava vyroste nový předseda organizace“.

Abych se zdokonalil v práci se včelami, doslova mne ,, vyhnal „ na týdenní internátní školení do VÚ u Prostějova k ing. Savinovi. U té příležitosti jsem však dostal za úkol prosadit u VÚ posouzení 6ti bokého úlu, který zkonstruoval člen naší organizace přítel Josef Čepelák z Velimi a který těchto úlů vyzkoušel několik s mimořádně dobrými výsledky. S úkolem jsem u VÚ neuspěl, protože mě ing. Savina ukázal, že tato myšlenka 6ti bokého úlu byla již řešena dříve před přítelem Čepelákem a nakonec na VÚ byla zamítnuta pro pracné zhotovování rámků a i úlů, což si mohl dovolit jen zručný truhlář.

Tehdejší funkcionáři

Výbor s místními včelařskými důvěrníky – 1952.
Cabrnoch, Ladra, Mišuň, Kubíček, Černý, Kratochvíl, Petránek, Martínek, Mareček, Tetřev, Vlach, Mannová, Fors, Syřínek, Vála, Skalák, Chmelař, Lázňovský, Chmelařová, ,Berka,Zedník, P.Kratochvíl,Urbánková,Vlasák, Pokorný, Novák, Hamerník, Skala, Jedlička.

Z tehdejších funkcionářů výboru je třeba vzpomenout na :
• přítele Zedníka – hospodáře na stanici v Konárovicích
• přítele Nováka – chovatelský referent z Býchor, který dle mého úsudku měl na tehdejší dobu nejlepší chovný materiál.
• Přítele Šantrůčka z Dobřichova, přítele Slejšku z Červených Peček, přítele Hrušku z Křečhoře, přítele Hamerníka z Ovčár, př. Děkanovského ze Starého Kolína př. Jedličku a Čepeláka z Velimi, nádražáka Ládru z Ratboře, př. Marečka z Kolína, př. Skaláka a př. Černého z Kolína.

Určitě jsem při vzpomínání na někoho zapomněl, ale jmenoval jsem především ty tahouny, kteří nechyběli na žádné pořádané akci a byli i dobrými lidmi.

A těch různých akcí bylo neskutečně hodně, ať již byly přednášky a kurzy, na které byli zváni ti nejpřednější odborníci včelařství. Častým hostem naší organizace býval Dr. Doc. Ing. Schónfeld, ředitel VÚ včelařství v Dole, i jeho pozdější nástupce ing. Svoboda.

Byla zde i celá plejáda předních včelařských funkcionářů. Spolupracovalo se i s okolními včelařskými organizacemi, které byly zvány na námi pořádané akce. Asi nejužší spolupráce byla s organizací v Týnci nad Labem, jmenovitě s předsedou Kadečkou.

Vzpomínky na přítele Vokouna – předsedu ZO

Když přítel Kratochvíl končí svou funkci předsedy, přejímá vyšší funkci okresního včelařského důvěrníka. Do funkce předsedy ZO nastupuje přítel Vokoun – ředitel školy na Zálabí a jednatele dělá přítel Černohorský – učitel v téže škole. Toto období bych označil jako černé období naší organizace, kdy činnost byla tak minimální, že v mé paměti nezanechala žádné stopy. Jmenovaní funkcionáři vydrželi u svých funkcí pouze jedno roční období a na funkce rezignovali. Jako důvod uvedli, že přítel Kratochvíl odešel z funkce předsedy, ale ponechal si výkup medu, což byla v té době jakási odměna pro předsedu. Z vykoupeného medu získal př. Kratochvíl několik haléřů odměny z každého kg medu.

Dle mého názoru to ovšem bylo trochu jinak. Stávající funkcionáři nedokázali výkup medu zorganizovat a když již hořel termín splnění dodávky – každoročně byla s Všeobecným konzumním družstvem, později s Jednotou – uzavřena smlouva o dodávce medu. Tento výkup zorganizoval přítel Kratochvíl s přítelem Konětopským a čest organizace byla zachráněna.

Předsedování přítele Najmana

Po rezignaci stávajících funkcionářů byla konána mimořádná členská schůze a na ní do funkce předsedy a pokladníka byl zvolen přítel Vojtěch Najman – bývalý kolínský pekař a jednatelem byl zvolen přítel Kučera. Přítel Najman si potrpěl na to, že zastává dvě funkce a u každé příležitosti to zdůrazňoval. Ve spolupráci s okresním včelařským důvěrníkem byla organizována řada přednášek a kurzů. Bylo zvyklostí, že přednášející byl zván do Kolína o den dříve, než se akce konala. Byl pozván k odpolednímu, nebo k večernímu posezení v bytě u předsedy organizace, kde se konala přátelská beseda, které se zúčastnili i někteří členové výboru a okresní včelařský důvěrník – přítel Kratochvíl. Přednášejícímu poskytl předseda i nocleh. Pokud bylo téma besedy na včelařské základně, přítel Najman se těchto besed nezúčastnil, jenom poslouchal. Stejně tak na výborových schůzích se do odborné včelařské problematiky nepletl, protože včelám nerozuměl. Svá včelstva měl umístěna na Šťáralce za bývalým skladem stavebnin Jednoty a tyto mu ošetřoval nějaký nádražák z Uhlířských Janovic, se kterým jsem se osobně nikdy nesetkal. O př. Najmanovi a jeho znalostech o včelách koluje jedna historka, kterou si dovolím povědět.

Přítel Najman pracoval jako vedoucí provozovny čalounictví OPK Kolín. Při jedné oslavě, která se konala na provozovně a probíralo se vše možné, zeptal se př. Najmana : kolik má vlastně včela nohou? Vojta se trochu zamyslel a odpověděl – no, kolik by jich mohla mít – přece jako kůň, nebo jako kráva či pes – musí mít určitě čtyři.

V době předsedování př. Najmana dochází k určité krizi na stanici v Konárovicích a to v tom smyslu, že včely jsou ztrátové, ale přitom nejsou obsazeny všechny úly. Je proto vydána výzva členům, aby si na stanice do úlů dali svá včelstva a obhospodařovali je ve vlastní režii. Úly tudíž obsazují př. Najman prostřednictvím př. Zedníka a dále př. Vála, Skalák, Novák a Kučera. Těžko vzpomínám, jak dlouho vykonával př. Najman ty dvě funkce, mohlo to být asi 10 let a končí pro velmi vážné zdravotní problémy. Mám-li s odstupem času hodnotit práci př. Najmana, lze o něm ve stručnosti říci asi to, že to byl výborný a obětavý funkcionář, ale bohužel žádný včelař.

Předsedování přítele Pokorného

Krizi ve vedení organizace v ZO v Kolíně tehdy řeší přítel Pavel Kratochvíl, synovec bývalého předsedy. Kratochvíl byl pracovník Státní banky a ten dává dohromady nový výbor ZO v Kolíně. Do čela je zvolen přítel Pokorný, jednatelkou se stává Matylda Lopatová a pokladníkem je Alois Říha.

Zvolený předseda ( i když o mrtvých jen dobře ), včelám také nerozuměl, ale na rozdíl od předchůdce př. Najmana se do včelařských záležitostí silně pletl. Časem se stávalo, že do výborových schůzí chodil nepřipraven a často ovlivnil jeho výroky i pivní mok. Schůze se konaly v Družstevním domě. Tato skutečnost se nelíbila členům výboru a na popud př. Dr. Vaníčka, př. Jedličky, př. Čepeláka a dalších byl z funkce předsedy odvolán. Jelikož se to stalo v historickém období roku 1968, byl případ odvolání předsedy projednáván jako politický akt na tehdejším sekretariátě OV KSČ v Kolíně a nakonec shledán správným a potvrzen. Před jednou akcí přítele Pokorného je však třeba smeknout. Byl to ,,Včelařský den dětí a mládeže´´ uskutečněný v Konárovicích na spolkovém včelínu. Členové výboru museli v předstihu vyrobit provizorní stolky a lavice na sezení a připravit pohoštění účastníků.

Původní stanoviště altánu

Zde se svou prací a celkovou organizací vyznamenal přítel Bohuslav Hylas, který jako truhlář odvedl dobré řemeslo, že na určený den bylo možno na Včelařské stanici přijmout a pohostit značné množství účastníků. Na určený den svážely autobusy školní děti, kterým se ve velkém stanu u Konárovic promítaly filmy o včelách. V lesním terénu se dále nacvičovaly střelba z pušek, samopalem a dokonce i kulometem za spolupráce armády.

Ve spolkovém včelíně se konala jednak prohlídka včelařského muzea a prohlídka rozebraného včelstva, jednak byla uskutečněna beseda na téma ,,Včely a národní hospodářství„.

Ve vojenské kuchyni se vařil pravý vojenský guláš, opékaly se vuřty, podávalo se ke všemu čerstvé pečivo a vše se zapíjelo limonádou. Naši včelařskou organizaci to kromě práce nestálo téměř nic, vše bylo zajištěno jako dar od organizací – převážně to financovala Jednota Kolín. Touto akcí byla udělána obrovská propagace včelařství a naše organizace se určitým způsobem zveřejnila. Za celou dobu akce padlo jen jedno žihadlo, které bylo za velkého zájmu ošetřeno přítomnými zdravotníky. Akce byli přítomni i redaktoři okresních a krajských novin, přítomna byla snad i televize.

Po skončení předsedování př. Pokorného byl navržen a zvolen předsedou př. Kučera, jednatelkou byla př. Matylda Lopatová, pokladníkem př. Alois Říha – později vystřídán př. Václavem Bubákem, dále př. Jirátem a později př. Miloslavem Sovou.

Předsedování přítele Kučery

K období působení př. Jaroslava Kučery ve výboru a později ve funkci předsedy lze jen konstatovat, že měl vždy značnou podporu všech členů výboru, zvláště výborná spolupráce byla s jednatelkou Matyldou Lopatovou. Aktivní činnost, kterou jsme řídili dle předem zpracovaných a na členských schůzích schválených plánů práce byla podporována jak z vedení OPS Kolín, kde př. Kučera pracoval jako náměstek ředitele, tak i odborem místního hospodářství ONV v Kolíně, kde zase pracovala př. Lopatová. Značnou oporu poskytoval i Městský výbor Národní fronty v Kolíně. Z tohoto výčtu vyplývalo kromě jiného i to, že jsme měli zajištěny schůzovní místnosti buď zadarmo, nebo za minimální poplatek, na rozdíl od dnešní doby.

Plán práce sestával pravidelně:

– z plánu schůzové činnosti,
– z plánu osvětové činnosti, přednášek a besed na současnou včelařskou tématiku,
– z plánu chovatelského vedeného pravidelně př. Růžičkou,
– z plánu kurzů medového pečiva vedeného př. Tláskalem,
– z plánu práce na stanici v Konárovicích
– z plánu výkupu medu, který jsme jako organizace zajišťovali dle uzavřených hospodářských smluv s Jednotou Kolín. Tyto smlouvy jsme pravidelně plnili a překračovali a v jednom roce jsme dokonce získali I. místo ve výkupu medu ve Středočeském kraji.

Dle plánu práce byla zahrnována i spolupráce s okolními včelařskými organizacemi, které byly zvány na námi pořádané akce. Nejčastější spolupráce byla s org. Týnec n.L. (Šindelář) a V. Osek. Především na přednáškách, besedách a Dnu nové techniky ve včelařství (medomet Růžička + Šindelář).

Téměř každoročně byl pořádán autokarový zájezd, který zpravidla organizovala přítelkyně Lopatová, která vždy prohlašovala, že už žádný další zájezd nebude organizovat, ale přesto jej zorganizovala znovu. Poslední zájezd byl do VÚ v Dole a organizoval jej tehdy nový člen výboru př. Bednář.

V období mého nástupu do funkce se nám podařilo získat na včelařskou stanici nájemníka př. Šamaje, který zabezpečoval ošetřování včelstev. Tento byl po několika letech vystřídán novými nájemníky manžely Neumannovými, s kterými měl další předseda organizace př. František Jirát nemalé těžkosti při řešení jejich pozdějšího vystěhování. Za mého působení byl na stanici v Konárovicích zaveden elektrický proud a za půjčku 5.000,- Kč od ÚV ČSV opravena a oplechována původní lepenková střecha na včelíně.

Přenesení celého altánu na nové stanoviště

Dále musel být zbourán altán mezi budovou a včelínem jelikož zestárl a hrozilo jeho zřícení, musela být skácena obrovská smuteční vrba, která ohrožovala jak střechu budovy tak i střechu včelína. Přes veškerou snahu se nedařilo vysekávat trávu v třešňovce. Dříve za př. Kratochvíla si trávu kupovali soukromí zemědělci, v této době byla pro JZD tráva bezcenná. Po zimním období byla uschlá a neposekaná tráva jako požární nebezpečí pro sousedící les.

S JZD Konárovice byla uzavřena dohoda, že trávu zaorají. Pokus ale dopadl špatně, o kořeny došlo k přetržení pluhu a pro organizaci vznikly náklady ve výši 2.000,- Kč. Bylo proto rozhodnuto třešňovku prodat pro vznikající rekreační oblast a částku na zájemcích o pozemky získat zpět, což se podařilo. Později byla prodána i větší část švestkovny. Geodetické problémy z tohoto prodeje nejsou vyřešeny dodnes.

Členská schůze ve Včelíně v Konárovicích

Za malou zmínku též stojí, že výborové schůze v letních měsících byly pořádány na včelařské stanici v Konárovicích. Jedna z těchto schůzek byla uskutečněna i s besedou u večerního táboráku a členové výboru měli za úkol přinést sebou na ochutnávku něco z doma vyráběných nápojů. Zde se vyznamenal místopředseda př. Josef Drahovzal, který přinesl kvašený lihový nápoj, kde se všichni členové shodli na tom, že chutná jako zředěná jodová tinktura. Celé večerní posezení dopadlo velmi dobře, jen př. Jaroslava Mejstříka musel př. Růžička s př. Kučerou doprovodit potmě přes les. Přesto př. Mejstřík na tuto událost rád vzpomínal a označoval ji jako jeden z nejkrásnějších večerů ve svém životě.

Předsedování přítele Františka Jiráta

Po dvacetiletém působení t.j. v roce 1988 předávám funkci předsedy př. Frant. Jirátovi, který po určité době pro vážné zdravotní potíže předává funkci př. Frant. Mlynářovi. Tato období činnosti naší organizace již všichni znáte ze zpráv o činnosti, které jsou předkládány ve výročních členských schůzích.

Zkušenosti přítele Kučery ze včelaření

Dále bych se chtěl ve své vzpomínce vrátit ke včelaření. V letech, kdy jsem začínal včelařit, to je po druhé světové válce konkrétně v roce 1946 byly jiné úly, jiné včely a také jiný způsob včelaření. Včelařilo se snad převážně v jarmarkách, což byly zadováky v plodišti na úzkovysokou míru s polorámkem v medníku. V této době však již pronikaly k včelařům Budečáky, což byly rovněž zadováky s rámkovou mírou 39 x 24 a to jak v plodišti, tak i v medníku. Na spolkovém včelíně jsme měli 21 úlů specifické konstrukce, kde v plodišti bylo 11 rámků 39 x 28 a v medníku stejný počet polorámků 39 x 14. Tehdejší objednatelé těchto na tuto dobu zvláštních úlů vycházeli z toho, že se do medníku vejde zhruba 10 kg medu, což považovali za dostačující. Na skutečnost, zda úlové prostory budou vyhovovat včelám a pracovníkovi, který je bude obsluhovat nepřihlíželi. Za pár let se zjistilo, že v plodišti jsou staré, černé plásty a někteří členové výboru obviňovali hospodáře př. Zedníka, že dílo v plodišti neobměňuje. Nebylo to však jednoduché a sám jsem se př. Zedníka musel zastat. Rámky z plodiště do medníku přeměnit nešly a tak výměna byla velmi složitá a těžko proveditelná.

Včelařská stanice v Konárovicích

V úlech se chovala původní černá, česká včela, která na zimu obsedala obvykle 6-7 rámků. Zimovala se výhradně v plodišti na tento počet rámků zúženém. Cukr na zazimování byl v tu dobu na příděl a to 7 kg cukru na včelstvo. Jeho výdejem se zabývala fa Bican a spol. (barvy, laky, fermež, stav. mater. aj.)

Ze včelstva se odevzdávala povinná dodávka a to 1,5 kg medu. Tehdejší výnosy ze včelstva se pohybovaly kolem 10 kg a za špičkový výnos bylo možno označit 20 kg.

Mnozí včelaři však nedosahovali ani těch 10 kg a výnos se rovnal nule a žádali ty, kteří měli lepší výsledky, aby za ně vyrovnali povinnou dodávku medu. Vinu za špatný nebo žádný výnos zpravidla svalovali na : počasí, ptáky (rorýs, vlaštovka), nedostatek snůšky a všechno možné, jenom ne na svoji nemohoucnost a chyby při včelaření.

Hlavním zdrojem snůšky bývala řepka, na kterou bývalo často chladno, dále akáty, do kterých často pršelo. O lípách se říkalo, že medují jen jednou za 10 let a tak nejjistější snůšky bývaly z ohnice, která kvetla bohatě a dlouho ve všech jařinách.

Na jaře se včely komorovaly, omezily se do zúženého prostoru přepážkou s otvorem, za kterým byly zásoby. Omezený prostor včelstvo lépe vyhřálo a více se rozplodovalo.

V podletí nebývala zpravidla žádná snůška (výjimku ojediněle vytvořila neposečená vojtěška či jetel na semeno) a tak bylo nutno včelstva od poslední červnové dekády podněcovat, nejlépe pro tento účel posloužila rámková krmítka, do kterých se dával suchý cukr, který včelstvo po cca 14 dní vybíralo a tím se podněcovalo k rozplodování. Krmit se začínalo (ke škodě včelstev i včelaře) pozdě a to až v září.

Někdy kolem poloviny padesátých let se začala propagovat včela „Hraničářka“, která byla doporučena i do nižších poloh. Důvodem byl její rychlý jarní rozvoj a možnost plného využití snůšky z ovocných stromů. Jelikož v naší organizaci již proběhlo v r. 1951 (př. Pondělíček) první kurz chovu matek a chovali jsme tenkrát, jak nám bylo doporučeno, z toho nejlepšího co na včelíně máme, chopili jsme se této příležitosti to co bylo doporučováno. Př. Jaroslav Konětopský objednal od nějaké chovatelky „Hraničářek“ (snad z České Lípy nebo z Rumburku) zakladený plást.

Jakmile přišel na stanovený termín (chovalo se tenkrát metodou 10 dní osiřelém včelstvu). Několik z nás si chovný materiál rozdělilo a dali se do chovu „Hraničářek“ (pokud se pamatují kromě př. Konětopského a mně, to byli př. Zedník a př. Novák).

Série se vydařily a každý vychoval několik matek, kterými osadil svá včelstva. Rozčarování nastalo v následném roce. Bylo potvrzeno, že ve včelstvech osazených těmito matkami byl poněkud rychlejší jarní rozvoj, nebylo to ovšem tak výrazné.

Hlavní problém vznikl v tom, že včelstva byla mimořádně silně bodavá a téměř se nedala ošetřovat, o čemž se přesvědčili všichni chovatelé. Hraničářky jsme zrušili a vrátili se k tomu původnímu vyzkoušenému chovnému materiálu. U této příležitosti stojí ještě za zmínku, že na spolkovém včelíně byly také hodně bodavé včely a často když se některý kolemjdoucí za plotem na chvilku zastavil, aby si zdáli prohlédl včelín, nemusel dlouho čekat a hned ho některá včela podarovala žihadlem a pokud hned neodešel dostal další. Nejzlejší včely bývaly v úle č. 17 a bylo zvyklostí, že při vytáčení medu se losovalo, kdo si z klobouku vytáhne č. 17 a med jim vybere.

Činnost přítele Růžičky

Někdy v závěru 50 let přichází do organizace přítel Růžička, který ukazuje moderní způsoby včelaření a má i velmi kvalitní plemenný materiál. Když jsem kupř. v r. 1966 si od něho odebral plemenivo, vychoval z něj matky, pak včelstva osazená těmito matkami ukázaly, že i v Kolíně je medovice, kterou jsem dříve nikdy neměl. Tmavý med přinášely každoročně a tím se zřetelně odlišovaly od mých původně chovaných včelstev. Tato rozdílnost u medu se zachovala po řadu let, do doby než jsem začal chovat Kraňky, o kterých se ještě zmíním. Získanou zkušenost s těmito dvěma snůškově rozdílnými plemeny jsem propagoval v časopisu Včelařství pod titulem „Nejsou včely jako včely“.

V 60. letech začínají s chovem včel Jednotná zemědělská družstva a Státní statky, kterým je chov včel přímo nařizován. Rozšiřuje se počet včelstev, ale ubývá prostor, protože řepky se na úrodných polích kolínska přestávají pěstovat a pomoci chemizace je ničena ohnice.

Někdy začátkem 70. let začínají první zprávy o dobrých vlastnostech kraňské včely, která má být univerzální pro všechny výškové polohy.

O zkušenostech s touto včelou opakovaně přednáší př. Pastejřík (z jižní Moravy) a také jeho prostřednictvím získáváme první kraňskou matku, pašovanou z Rakouska. Je předána do včelstva č. 11 ve spolkovém včelíně. V následním roce získáváme první matečníky kraněk od př. Raize z Týnce nad Labem.

Výbor organizace se sejde ve spolkovém včelíně a ve všech úlech jsou vychytány matky a za ně vloženy zralé matečníky, které na motorce přiváží př. Růžička.

V následném období si ošetřovatel spolkových včel přítel Šamaj libuje, že se včelstva zmírnila a nejsou již tak bodavá jako dříve.

Kosení komonice

Zavádění KRAŇKY do chovů

V r. 1973 získáváme z chovatelské stanice v Jabloňanech první Kraňské inseminované matky, z kterých si řada včelařů u příležitosti konání kurzu chovu matek vedeného př. Růžičkou bere chovný materiál. Dodnes někteří vzpomínají na vynikající vlastnosti chovaných „Jabloňanek“. V následujících letech pak získáváme inseminované kraňské matky přímo z VÚ včelařského v Dole.

Postupem času se nám všechna chovaná včelstva zmírnila, aniž si to každý včelař uvědomuje. Vliv na toto zmírněné chování mají bezesporu trubci od kraňských matek, kteří ovlivňují včelstva i u těch včelařů, kteří kraňky zatím nechovají. Ovšem bohužel i opak je pravdou, že trubci z bodavých včelstev nám někdy ovlivní i kraňky, které se stávají bodavějšími, rozlézavými a projeví se u nich některé nežádoucí vlastnosti.

Kraňkám však již nestačí původně rozšířené úly jako jsou Budečáky, Univerzály, Standarty apod. kde bývá 11 + 11 rámků v plodišti a medníku. Kraňka potřebuje větší prostor, aby mohla plně prokázat svoje schopnosti a nejsou žádné zvláštnosti, když v dostatečných prostorách nástavkových úlů přinese včelaři 80 – 100 i více kg medu. To jsou čísla, kterým jsme v minulosti nevěřili a dnes se přesvědčujeme o jejich pravdivosti.

Dokazuje se zde také jedna zajímavá skutečnost, že rojení není způsobeno jen přebytkem krmné šťávy mladušek při nedostatku otevřeného mladého plodu – ale především znesnadněním cirkulace mateří látky v úle při jeho přeplnění včelami. Když tu cirkulaci mateří látky usnadníme tím, že dáme včelám dostatek prostoru k pohybu, tak i při stejné situaci při přebytku krmné šťávy se nevyrojí.

Jednou z podmínek pochopitelně je, že u včelstva je kvalitní, nepřestárlá matka, která dokáže vyprodukovat tolik mateří látky, aby jí bylo včelstvo „nasyceno“. Tomu dnes vyhovují všechny typy nástavkových úlů, které umožňují včelstvu jeho plný rozvoj a nebrzdí jej nedostatkem prostoru.

Pro začátečníka však mají jednu podstatnou nevýhodu, že pro pracnost snímání medníků nepozná život včel v plodišti, kterou má při otevření okénka u starých klasických úlů. Řešením by jistě bylo začínat s klasickými starými úly s okénky v plodišti a použít více medníků – dva i tři.

Mlácení komonice ve Veltrubech

Závěr

Co říci závěrem, pokud chceme mít s včelařením maximální úspěchy, chovejme kraňky, ale dejme jim dostatečný úlový prostor a pak nebudeme zklamáni.

Na úplný závěr přeji Vám všem, abychom v další nastupující „stovce“ včelaření v naší organizaci měli hodně úspěchů a plné hrnce kvalitního medu.
Děkuji za pozornost.

Výsadba „Sadu svobody“

Členská schůze v Konárovicích

Včelařská stanice v Konárovicích


Dobové snímky chovatelů

Přikládáme dobové snímky vybraných z archivních materiálů některých naších členů, kdy jsou zvěčněni i se svými úly. Zde je nádherně vidět vývoj úlů a možnost nejen srovnávat, ale i zavzpomínat.

Pavel Kratochvíl, Kolín

Marie Urbánková, Kolín

Karel Pětrovský, Kolín

František Zedník, Kolín

František Čvančara, Kolín

Jan Kochman, Kolín

Oldřich Šťastný, Kolín

František Dršata, Kolín

Jaroslav Pelikán, Kolín

Alois Linhart, Kolín

Oldřich Semanský, Kolín

František Torn, Kolín

František Dvořáček, Kolín

MuDr. J. Procházka, Kolín

Václav Vacek, Kolín

František Záhora, Sendražice

František Jedlička, Velim

Jindřich Novák, Tři Dvory

František Bican, Kolín

Alois Michálek, Sedlov

František Houdek, Ratboř

Hugo Hruda, Ratboř

Josef Mareček, Kolín
prohlídka včel a porada s přáteli

Josef Strnad, Velký Osek

Antonín Minařík, Velký Osek

Václav Jiran, Velký Osek

František Málek, Velký Osek

Adolf Hodina, Ovčáry

Eugen Tauber, Býchory

Václav Drahovzal, Býchory

Oldřich Vinduška, Libenice

Jaroslav Vlach, Nebovidy

František Martínek, Nebovidy

Jan Koubský, Hluboký Důl

Josef Nešpor, Červené Pečky

Hynek Panoch, Červené Pečky

Čeněk Berka, Radovesnice

Karel Kratochvíl, Lošany

František Moravec, Lošánky

František Prokš, Starý Kolín

František Husa, Starý Kolín

Gustav Šťastný, Starý Kolín

Josef Špinka, Bělušice

Josef Šašma, Starý Kolín

Jan Hrdinka, Starý Kolín

Jan Mach, Týnec nad Labem

Václav Falta, Konárovice

Čeněk Kutílek, Týnec nad Labem

Bohuslav Svoboda, Tři Dvory

Bohumil Sýkora, Konárovice

Gustav Čenský, Konárovice

František Novák, Velim

Jan Blecha, Ohrada

Jaroslav Nykodém, Nová Ves

Jan Němeček, Velim

Josef Jirák, Velim

Josef Novák, Velim

Antonín Novák, Býchory

František Palouš, Záboří nad Labem

Bohumil Kolman, Veletov

Jan Havlíček, Býchory

Bohuslav Jiskra, Záboří nad Labem

Bohuslav Jiskra, Jestřábí Lhota

František Tomek, Ohaře

Alois Nádvorník, Chocenice

Antonín Tichý, Velim

Eduard Mentlík, Kolín

Růžena Štěpinová, Kolín

Josef Bulíček, Velký Osek

Josef Vlasák, Jindice

Josef Čepelák a jeho nový typ úlů

Anna Lahodová, Kolín

Antonín Volman, Záboří nad Labem

J. Valenta, Bělušice – jeho včelíny

Návštěva přes. Z.R.A. Prokůpka dne 10.10.1931

Jaroslav Váňa, Záboří nad Labem

Václav Procházka, Ohrada

Alois Škarka, Kořenice

František Zedník

Jan Láznička, Pašinka

Josef Hamrník, Býchory
jeho paní u včelína

J. Špaček, Hornická, Kolín

Včelín Josefa Marečka, Kolín

Josef Rojka, Kolín

František Jedlička, Velim

Manželé Jedličkovi, Velim

Josef Malík, Kolín

Josef Vála, Kolín

Josef Faix – detail česna

Josef Faix, Velim

A. Pelikán, Radovesnice

J. Sláma, Kolín VI
a včelky jsou největší přátelé

J. Ladra, Ratboř

Exkurse ve Veltrubech

Karel Šantrůček, Dobřichov

JZD Cerhýnky

John Černý, Kolín
a detail česna

Pojízdný včelín ČSSS n.p. Kolín

Jaroslav Berbera, Bohouňovice

J. Konětopský
včelín na Samopši a detaily úlů

Nedörfl, Kolín – chata

Josef Litera, Pašinka

Alois Rettig, Lošánky

Jaroslav Procházka, Lošany

Antonín Mašín, Kbel

Miloš Menec, Ohrada

Josef Kříž, Kolín

Výbor s místními včelařskými důvěrníky v roce 1952
Cabrnoch, Ladra, Míšuň, Kubíček, Černý, Kratochvíl, Petránek,
Martínek, Mareček, Tetřev, Vlach, Mannová, Forst, Synek, Vála, Skalák, Chmelař, Lázňovský
Pokorný, Berka, Zedník, Chmelařová, P.Kratochvíl, Urbanová, Vlasák, Novák, Hamrník, Skala, Jedlička


Stav v roce 2002

Základní organizace českého svazu včelařů v Kolíně je svým rozsahem největší na kolínské okrese. Je zde organizováno celkem 108 chovatelů mající 931 včelstev. ZO Kolín sdružuje chovatele včel z celkem 26 měst a obcí rozdělených do 24 obvodů.
Důvěrníky v těchto obvodech jsou :

1. Kulhavý Zdeněk – Kolín
2. Kučera Jaroslav – Kolín, Pašinka
3. Kubík Zdeněk – Kolín
4. Sova Karel ing. – Kolín
5. Hukauf Jaromír – Kolín
6. Jandák Josef – Radovesnice I
7. Schwarzmann Petr- Býchory
8. Rychlík Ladislav – Cerhenice
9. Punčochář Petr – Červené Pečky
10. Kubín Jiří – Dobřichov, Radim
11. Hovorka Josef – Chocenice
12. Franc Vlastimil – Hradištko I
13. Kratochvíl Petr – Vítězov
14. Růžička Jaromír – Konárovice
15. Škarka Petr – Kořenice, Chotouchov
16. Jícha Luděk – Libenice
17. Dvorník Petr – Nová Ves 1, Ohrada
18. Klepal Vladimír – Ohaře
19. Daněk Ladislav – Velim
20. Horský Václav – Polepy
21. Váňa Jan – Ratboř
22. Šibrava Alois – Sendražice
23. Kutina Josef – Starý Kolín
24. Vorlíček Karel – Tři Dvory

Podle množství včelstev jsou chovatelé rozděleni na :
skupina nemající žádné včelstvo .……. 3 chovatelé
skupina mající 1 – 5 včelstev ……. 57 chovatelů
skupina mající 6 – 10 včelstev …….. 23 chovatelů
skupina mající 11 – 15 včelstev ………. 9 chovatelů
skupina mající 16 – 30 včelstev ………. 9 chovatelů
skupina mající 31 – 100 včelstev ………. 5 chovatelů

V současnosti nejstarším organizovaným včelařem u ZO je Mgr. Aujeský Jaroslav z Červených Peček – 75 let a naopak nejmladší chovatelkou je přítelkyně Uhlíková Ivana z Kolína – 25 let.

ZO ČSV Kolín řídí současný výbor :
Mlynář František – předseda
Rychlík Ladislav – místopředseda
Nezmeškal Vladimír ing. arch. – jednatel
Franc Vlastimil – předseda revizní komise
Kubín Jiří – nákazový referent
Darebná Helena – pokladní (externí pracovnice )
Růžička Jaromír –
Jirát František – kronikář
Kučera Jaroslav, Punčochář Petr, Sova Karel ing.

Ze statistických podkladů současnosti vybral a přidal
ing. arch. Nezmeškal Vladimír – jednatel.